Po loňském mistrovství Evropy u nás na Lipně se reprezentace české flotily RS700 vydala obhajovat titul do Anglie. Cesta mezi dvěma světovými kultovními revíry Mácháč – Weymouth nám společně s trajektem, spaním a londýnskými zácpami zabrala skoro 30 hodin. Na místě už foukal svěží vítr kolem 10m/s a panovalo nezvykle teplé slunečné anglické počasí.
Weymouth je anglická TOP destinace, při olympiádě v Londýně v roce 2012 se zde odehrávala celá jachtařská část. Areál je obrovský, skvěle vybavený pro regaty, tréninky lodí všech velikostí i pravidelně konané letní dětské tábory a školní hodiny tělocviku na plachetnicích. Je vidět, že jachting v Anglii jede.
V Anglii se sešlo 35 sedmistovek. Naše výprava čítala šest lodí – obhájce titulu Milan Hájek, junioři Tomáš Vastl a Adam Záruba z Lipna, Marek Dudák a naši mácháčští Michal Kotek (jako já) a Jirka Lassig. Ve Weymouthu fouká, pořád fouká, dost fouká, tak jsme se ještě před mistrovstvím připravovali týden na Lago di Garda. Ten trénink se nám rozhodně vyplatil, protože jinak bychom byli z toho větru dost vyplašený, takhle jsme se s tím prostě poprali a nakonec si to i skvěle užili. Weymouth má k dispozici obří hráz v okolí přístavu, která vytváří před vlnami krytý bezpečný revír pro závody menších lodí a skifů. Ty si totiž obvykle kvůli své přeplachtěnosti a rychlosti nerozumí s velkými mořskými vlnami. Kolegové sedmistovkaři nás uklidňovali, že my budeme závodit v tomto malém vnitřním bazénku, který má rozlohu tří Mácháčů. Tak jsme zde dva dny trénovali, na vítr si zvykli a přes průjezdy pokukovali na velké vlny na moři, které se nás naštěstí neměly týkat. K našemu překvapení nás rozhodčí hned první den vyhnal hodinovou cestou na start ven z bazénku na volné moře a my se jeli pohoupat. Vítr se pořád držel mezi osmi a jedenácti metry, vlny si spokojeně rostly a ještě nám přijížděly do závodního prostoru přes kosu z boku. Zajímavý houpavý jachting – když už si myslíte, že jakštakš umíte jezdit na sedmistovce, přidělají vám jí na zdivočelého býka a můžete začít od začátku. Takhle jsme jezdili celé tři dny. Čtvrtý den už foukalo mezi 14 a 18 m/s a ani drsní Angličané neměli chuť jít ničit materiál, natož sebe.
Já si rozpomínal na své časy na 470, kdy jsme s Kamilem museli závodit i ve třímetrových vlnách a docela se dokázal držet s nejlepšími Brity. Ti byli ve svém živlu, na tohle nás škodolibě lákali a stěžovali si, že jim to na Lipně chybělo. Hajčus se pral taky solidně. Dokonce pár rozjížděk dokázal vyhrát a celou dobu se držel na medailových pozicích. Nová loď však tentokrát byla spíše nevýhodou a tak se kromě soupeřů musel prát ještě s občasnými technickými muškami, nevyladěností lodě a dalšími zákeřnostmi, které mu připravovala. To samozřejmě na psychice nepřidá a tak přišly i vlastní chyby, vypadnutí z lodě a problémy při točení bójí. Takhle se mistrovství Evropy vyhrát nedá. Proti tomu se soupeři ukázali výborně připravení a sžití s podmínkami. Já se pohyboval celou dobu kolem pátého, šestého místa, což bylo za daných okolností vlastně spíš úspěchem. Hajčus nakonec medaili neudržel a skončil čtvrtý. Jirka Lassig se vydal do Anglie bojovat s těžkými podmínkami a získávat cenné zkušenosti. Silný vítr třetího dne už byl nad jeho síly, tak nakonec rozjížďky nejel. Jinak se zlepšoval technicky, rychlostně a teď má jistotu, že se podobně silného větru u nás už nemusí bát. Smolařem výpravy byl Marek Dudák (YC Cere), který si při přistávání poslední den tréninku vyhodil koleno a místo závodění odjel s Fevami zpátky do Čech a smutně fandil na dálku.
Mistrovství Evropy ve Weymouthu bylo prostě úžasné, skvělé větrné podmínky, zajímavé houpání na vlnách, dokonalé zázemí. Organizátoři přesně vědí jak dělat svojí práci a naši fanoušci doma nám mohli hned při příjezdu na dálku gratulovat nebo bědovat, protože výsledky byly okamžitě spočítané a vystavené na webu. Za nás všechny určitě skvělý závod, výsledky taky solidní. Příští rok máme mistrovství Evropy zase na Gardě a tam to hned po Mácháči nejlíp umíme, tak se to snad potvrdí.
